CO MI NA BLOG ČT24 NEDALI.
za svobodné blogování!

10. 3. 2013 - BOJ ZAČÍNÁ.

Na hrad nastoupil nový prezident. Miloš Zeman je znám jako velký kritik české žurnalistiky, přesněji, těch českých novinářů, kteří oč mají menší znalosti, o to mají větší sebevědomí. Pustit se do boje s médii, chce opravdu velkou odvahu a troufnu si dopředu prohlásit, že je to předem prohraná bitva. Všichni jsme mlčky v zajetí médií. Víme, že postavit se proti nim, znamená být odepsán. Nezachrání vás ani internet, ani facebook. Dnes a denně jsme konfrontováni s pokleslostí až podlostí některých médií, s jejich kampaňovitostí či servilností, s jejich urputným, protože dobře placeným, pravičáctvím. Většina z nás se s tím už dávno naučila žít a zaručené mediální zprávy posuzujeme podobně, jako za bolševika. Tak třeba sobotní Lidové noviny. Ty během prezidentské předvolební kampaně otevřeně podporovaly pana Karla Schwarzenberga. Zvolení Miloše Zemana teď polykají s velkým sebezapřením. Je jasné, že budou škodit, co to půjde. A je roztomilé pozorovat, jak už to začalo. Předsedkyně parlamentu paní Němcová vysvětlovala v ČT snad půlhodiny drobný omyl, který se vloudil do písemného textu prezidentské přísahy. Při psaní na počítači, vypadla opisovači, jedna slabika. V žádném případě nešlo o gramatickou chybu. Přesto se na první stránce sobotních LN 9. března 2013 dočteme: Kvůli hrubce musel Zeman skládat reparát. Znovu opakuji, nešlo o hrubku, ale o výpadek jedné slabiky. A rozhodně nešlo o chybu Miloše Zemana, ale o chybu neznámého úředníka, který text prezidentského slibu opisoval. Přesto se dočtete – kvůli hrubce musel Zeman skládat reparát. Je to malá, jemná potměšilost. Trochu se zúročí hned, protože ne každý viděl vysvětlování paní Němcové, a ne každý je tak ostražitý vůči českému tisku, aby si dohledal, jak to ve skutečnosti bylo. Ale daleko víc se zúročí později, za pár let, kdy se zapomene, jak to bylo a zbude jen titulek hlásající na věky, že prezident Zeman byl tak nevzdělaný, že udělal hrubky i v prezidentské přísaze. To je ta jemná, nenápadná, ale velmi pečlivá, se smyslem pro detail pracující, mediální manipulace. Je až obdivuhodné, jak dokonale ji novináři z LN ovládají! Tady se mi ji podařilo zachytit a doložit, protože jsem náhodou viděl to detailní vysvětlování paní Němcové, jak k tomu „překlepu“ došlo. Ale denně se na nás hrne milion jiných takových drobných interpretačních posunů, které nikdy neodhalíme a které přesto utvářejí naše přesvědčení, postoje, rozhodování. Proto držím M. Zemanovi palce v tom nikdy nekončícím boji s médii a děsím se, co z takto pojatého informování společnosti jednoho dne vzejde.

REAKCE EDITORA ČT24: Milý pane kolego, nemyslím si, že česká média jsou výkvětem dokonalosti, ale také si nemyslím, že Miloš Zeman je ten, kdo má právo zde dělat arbitra. Nebudu vypočítávat, kdy v předvolební kampani lhal, snadno si to můžete dohledat. Ale, aby postavil v inauguračním projevu "podstatnou část českých médií" vedle "kmotrovské mafie" a "neonacistických bojůvek", to je trochu silná káva. Upřímně řečeno, našel bych v českém tisku podobně jako Vy desítky těch drobných poťouchlostí, ale také naprosto úžasné investigativní materiály, které např. mimo jiné demaskovaly Zemanova chráněnce Šloufa tak, že ho po osmnácti letech věrné služby musel vyhodit. Neberu Vám vůbec právo (je samozřejmě svaté) kritizovat média a novináře, ale proč si pro pána krále berete na pomoc Zemana, ten opravdu nemůže dávat lekce z morálky. Tak se nezlobte, ale tenhle blog vydávat nebudeme.

5. 7. 2011 - SÍLA SÍTĚ

To je ten okamžik, pro který má pro mne Web, ta Síť sítí, smysl! Jaký okamžik mám na mysli? Okamžik, kdy se z tisíců vulgárních anonymních textů, kterými nás dnes a denně Síť sítí zásobuje, okamžik kdy se vynoří perla nečekaně pregnantní přímočaré „lidové“ moudrosti. Taková, jaká ke mně připlula včera, ve čtvrtek 2. 2. 2011, a kterou, bez jakékoliv úpravy, dávám dál.

Děkujeme, klidně jděte!

V dnešní poště jsem dostal e mail od Mudr. Kubka, prezidenta ČLK, se žádostí o podporu akce Děkujeme, odcházíme. Rád bych se k tomu vyjádřil:
1. Neznám doktora, který by do práce jezdil Favoritem.

2. Argument lékařů, že pokud se nevyhoví jejich platovým požadavkům, bude ohroženo poskytování zdravotní péče, je stejně relevantní jako argument např. kominíků, kteří by tvrdili, že pokud nebudou mít 50 000, je ohroženo vymetání komínů. Je to velmi jednoduché, pokud nechceš pracovat v oboru na který máš kvalifikaci, není nic jednoduššího, než jít dělat něco lukrativnějšího.

3. Lékař ve státním sektoru není nic jiného, než zaměstnanec (slovy "pravicových" voličů socka) a tudíž mu není nic po tom, jakým způsobem funguje a je financována organizace, která ho platí. M á držet hubu a krok, jako ostatní zaměstnanci. Pokud ho to nebaví, může začít podnikat. Není moc oborů v soukromém podnikání,kde by stát platil paušál na člověka v evidenci firmy a to bez ohledu, jestli firmu navštíví nebo ne. Jestliže někdo nepřijde ke svému soukromému lékaři ani jednou za rok, pak stejně tento soukromý podnikatel dostane od zdravotní pojišťovny 12 paušálních plateb za rok. Za nic. Kdo z ostatních soukromých podnikatelů by to nebral?

4. Tzv. regulační poplatek, nic nereguluje, je to jen nedobrovolný dar soukromému podnikateli, např. na nové BMW. Tyto peníze se nikde neevidují a doposud jsem doklad o zaplacení tohoto poplatku nikdy nedostal. Tento poplatek by možná měl nějaký smysl, kdybychom si v trafice koupili 30 Kč kupón a peníze by šly jedné zdravotní  pojišťovně (pod přísnou kontrolou státních orgánů).

Takže vážení lékaři, klidně si jděte. Stejně nikdo nikam nepůjde a ještě se budou klepat strachy, jestli je vůbec nemocnice vezmou zpět do práce. A vy odvážnější a jazykově vybavení, si běžte zkusit, co to je dělat např. v Německu ausländera. Bydlet na ubytovně a mít plat jako turecký doplňovač zboží v německém  Lidlu. Pokud skutečně někdo z vás odejde, po velmi krátké době se většina vrátí jako spráskaní psi a ještě budou prstíčkem hrabat, aby je vzali do nemocnice v nějaké Horní Dolní Lhotě.
A závěrem: samozřejmě, že lékaři v porovnání s platy ve vyspělé západní Evropě jsou podhodnoceni. Jenže to jsou u nás úplně VŠICHNI.
Pokud souhlasíš, pošli to dál.
Pavel Kunc

Neznám pana Kunce, nevím, zda je či není lékař či novinář, či „pouhý“ potencionální pacient. Co vím je to, že já sám bych stanovisko k nátlakové akci 3800 lékařů lépe nenapsal a proto tento průzračně jednoduchý text beru za svůj, děkuji neznámému Pavlu Kuncovi, a dávám ho tímto způsobem dál. Síť sítí pro mne tímto textem zase jednou ukázala svou sílu a potvrdila své právo na existenci.

2. 6. 2010 - KRAUS JAKO MĚŘÍTKO RESTRUKTURALIZACE ČT.

Jan Kraus odešel z ČT. Škoda. Jeho talk show měla do posledního okamžiku velmi dobrou sledovanost i diváckou spokojenost. Díky Krausově prostořekosti a slůvku „biomasa“ padla dokonce jedna politická strana. To je, dle mého soudu, na moderátora zábavné show docela úctyhodný výkon.
Pořad Uvolněte se, prosím už sice začal být lehce opotřebovaný, ale to neznamenalo, že by nešel inovovat či případně, že bychom Jana Krause nemohli požádat o nový formát. Jistě by nám ho rád vymyslel. Vzpomeňte na jeho předcházející pořad, kdy zábavně komentoval návštěvy v ordinaci zvěrolékaře.
Nestalo se tak. ČT je hrdá organizace, která si nenechá diktovat od nějakého, byť sebeúspěšnějšího, herce. Jako správný hegemon soudí, že každý je nahraditelný a v tom se, zrovna u herců, fatálně mýlí. Někteří jsou opravdu nenahraditelní.
Jan Kraus zamířil do komerčních vod a při odchodu z ČT za sebou hlasitě práskl dveřmi, když prohlásil, že za tohoto managementu se do ČT nevrátí.
Krausovy výtky na adresu ČT vzbudily v ČT samotné odmítavou reakci. A to je, myslím, škoda. Protože Krausovy postřehy byly vždycky trefné a bavily nás, když se týkaly někoho jiného, tak proč jim nevěříme a zlobíme se, když se týkají nás?! Není to právě tím, že jsou opět trefné a zasahují ČT do citlivých míst?
Kraus řekl, že už ho přestalo bavit pracovat pro podnik, který se chová jako jeho nepřítel. Ale to je přece věta, která by nás neměla urazit, ale měla by nás vyděsit a alarmovat. Vždyť jestli si tohle o ČT, po pětileté veleúspěšné kariéře, myslí její největší hvězda, tak je to přinejmenším zvláštní, ne-li přímo strašné. Co si potom o ČT myslí ti, kteří ani zdaleka neměli se svými pořady takový úspěch, a tedy neměli ani úspěchem tak umetené cestičky?
Vím, že se dotýkám samé hranice zaměstnanecké loajality, když si troufnu tvrdit, že Jan Kraus měl, v podstatě, pravdu. Česká televize není v žádném případě ohniskem kreativity, nemá zájem o nápady, o tvorbu, má zájem tak maximálně o co nejlevnější výrobu.

A jako dramaturg hrané TVORBY o tom střetu TVORBY a VÝROBY, za těch dvacet let, něco vím. Před deseti lety jsem přivedl na svět cyklus OBĚTI. Každý rok se natočil jeden díl, jedno závažné sociální drama. Přesto, že divácký ohlas byl dobrý, cyklus se z obrazovky pomalu vytratil. Proč? Scénář Drobné si nechte, s vynikající hlavní rolí např. pro pana Luďka Munzara, čeká už druhý rok na zařazení do výroby. Za tu dobu si TV NOVA s projektem Soukromé pasti, který je velmi podobný, vydobyla uznání a obdiv. O osmi dílech cyklu Oběti dnes nikdo neví. A takhle bych mohl vyprávět! Ale nebudu. Musím být loajální zaměstnanec.

Shrnu to do jednoho smutného poznání: Česká televize zaměstnává řadu tvořivých lidí, ale vypadá to tak, že je platí za to, aby, proboha, hlavně nic netvořili! V tom smyslu měl Jan Kraus pravdu a není důvod se na něj zlobit. Není opravdu nic hroznějšího (a marnějšího), než pracovat pro podnik, který je vaším nepřítelem.

Česká televize je na prahu restrukturalizace. Každý si pod tím představuje něco jiného. Já si myslím, že měřítkem úspěšnosti restrukturalizace ČT může být návrat Jana Krause. Vrátí-li se po ní do ČT, bude to pro mne důkaz, že měla smysl.

6. 7. 2009 - ROZHLÉDNI SE, ČLOVĚČE aneb PROČ TO DNES UŽ NEJDE?

Je to už deset let, co jsem pro Českou televizi natočil seriál o rozhlednách, Rozhlédni se, člověče. Dodnes díky tomu jezdím otevírat svou písní Rozhlédni se, člověče nové a nové rozhledny. Zrovna nedávno jsem otevíral zrekonstruovanou rozhlednu na Studenci nad Českou Kamenicí a rozhlednu Jeřabina nad Litvínovem a čekám, na kterou další mě pozvou.

Ten seriál jsem natočil během dvaceti dnů na přelomu května a června roku 1998. Za rozhlednami nás tehdy, s hercem Luďkem Munzarem a kameramanem Pepou Nekvasilem, vynesl vojenský vrtulník.
Písničku jsem složil cestou do práce na rohu Příběnické ulice v Praze 3, ráno. Všechno šlo tak lehce. Čtyři a půl hodinový seriál byl během půl roku připraven do vysílání. Každý z jeho šestnácti dílů měl premiéru v roce 1999, vždy v úterý v 16, 45 na ČT2 – tedy v naprosto smrtícím vysílacím čase. A přesto: ještě nebyl ani celý odvysílán a diváci si vyžádali jeho reprízu v sobotní odpoledne. V těchto dnech ho můžete vidět znovu, snad už po sedmé! Myslím, že se České televizi opravdu vyplatil.

Za dobu od jeho natočení se v „českém rozhlednovém království“ změnilo takřka všechno a seriál Rozhlédni se, člověče je dnes už historickým dokumentem. Díky němu a mobilní telefonii vyrostla neuvěřitelná spousta nových rozhleden a všechny námi natočené ruiny rozhleden byly zrekonstruovány. Už dávno měl být natočen nový seriál o rozhlednách. Navrhuji to už několik let. Bohužel marně. Proč dnes nic z toho, co tehdy šlo tak snadno, nejde?

Budete se divit, ale první kdo se do mě po premiéře „rozhleden“ pustil, byli piloti vrtulníků. Na svém serveru vrtulnik.cz napadli Českou televizi, že zneužila armádního vrtulníku. Všechny další seriály, které jsem pak ještě napsal a natočil (Paměť stromů, Zpět k pramenům, Praha, město věží) už musely být natáčeny z malého privátního vrtulníku (nebo balónu), který zdaleka neuměl tolik, co jeho dokonalý vojenský kolega.

Pak se do mě obuli mí kamarádi, kolegové z branže. Ti moji práci dramaturga hrané tvorby a autora a režiséra vzdělávacích seriálů (točených o dovolené) označili jako „střet zájmů“. A bylo to.

Dnes mohu přijít s jakýmkoliv nápadem na vzdělávací seriál (předložil jsem jich už nejméně deset) a dostane se mi jediné odpovědi: pěkné, ale to vaše jméno, to bude problém. A tak, dokud budu zaměstnán v ČT jako dramaturg hrané tvorby, žádný další vzdělávací seriál už zřejmě nenatočím. Ne protože bych nechtěl nebo se bál, ale protože nenajde odvahu nikdo z mých nadřízených, kteří mou autorskou a režisérskou činnost musí povolit.

Pracuji v ČT jako dramaturg hrané tvorby (mou práci můžete vidět v neděli ve 20,00 na ČT1, a určitě znáte i filmy, kterým jsem, jako dramaturg, pomohl na svět – Smradi, Kytice, Oběti a vrazi, Výchova dívek v Čechách, Máj), a jako takový NESMÍM (ani o dovolené či neplaceném volnu), pro domnělý střet zájmů, pro ČT nic psát a točit!
Už tedy víte, co se, za těch deset let od natočení Rozhlédni se, člověče, změnilo? Je to jednoduché: MY!

V rámci boje o chleba jsme se začali navzájem ostře hlídat. Kapitalismus a konkurenční boj zařídil, že už je zase člověk člověku vlkem, že i ti nejbližší kamarádi vám podkládají ty nejhorší úmysly a pohlížejí na vás jako na konkurenta a nepřítele.

Ale nebojte se, o pokračování seriálu Rozhlédni se, člověče, nepřijdete. Za šest let jdu do důchodu, opustím Českou televizi a Rozhlédni se, člověče pro vás pak určitě natočím, i když asi už bez pana Munzara a možná i pro jinou televizi.