CO MI NA BLOG ČT24 NEDALI.

2. 6. 2010 - KRAUS JAKO MĚŘÍTKO RESTRUKTURALIZACE ČT.

Jan Kraus odešel z ČT. Škoda. Jeho talk show měla do posledního okamžiku velmi dobrou sledovanost i diváckou spokojenost. Díky Krausově prostořekosti a slůvku „biomasa“ padla dokonce jedna politická strana. To je, dle mého soudu, na moderátora zábavné show docela úctyhodný výkon.
Pořad Uvolněte se, prosím už sice začal být lehce opotřebovaný, ale to neznamenalo, že by nešel inovovat či případně, že bychom Jana Krause nemohli požádat o nový formát. Jistě by nám ho rád vymyslel. Vzpomeňte na jeho předcházející pořad, kdy zábavně komentoval návštěvy v ordinaci zvěrolékaře.
Nestalo se tak. ČT je hrdá organizace, která si nenechá diktovat od nějakého, byť sebeúspěšnějšího, herce. Jako správný hegemon soudí, že každý je nahraditelný a v tom se, zrovna u herců, fatálně mýlí. Někteří jsou opravdu nenahraditelní.
Jan Kraus zamířil do komerčních vod a při odchodu z ČT za sebou hlasitě práskl dveřmi, když prohlásil, že za tohoto managementu se do ČT nevrátí.
Krausovy výtky na adresu ČT vzbudily v ČT samotné odmítavou reakci. A to je, myslím, škoda. Protože Krausovy postřehy byly vždycky trefné a bavily nás, když se týkaly někoho jiného, tak proč jim nevěříme a zlobíme se, když se týkají nás?! Není to právě tím, že jsou opět trefné a zasahují ČT do citlivých míst?
Kraus řekl, že už ho přestalo bavit pracovat pro podnik, který se chová jako jeho nepřítel. Ale to je přece věta, která by nás neměla urazit, ale měla by nás vyděsit a alarmovat. Vždyť jestli si tohle o ČT, po pětileté veleúspěšné kariéře, myslí její největší hvězda, tak je to přinejmenším zvláštní, ne-li přímo strašné. Co si potom o ČT myslí ti, kteří ani zdaleka neměli se svými pořady takový úspěch, a tedy neměli ani úspěchem tak umetené cestičky?
Vím, že se dotýkám samé hranice zaměstnanecké loajality, když si troufnu tvrdit, že Jan Kraus měl, v podstatě, pravdu. Česká televize není v žádném případě ohniskem kreativity, nemá zájem o nápady, o tvorbu, má zájem tak maximálně o co nejlevnější výrobu.

A jako dramaturg hrané TVORBY o tom střetu TVORBY a VÝROBY, za těch dvacet let, něco vím. Před deseti lety jsem přivedl na svět cyklus OBĚTI. Každý rok se natočil jeden díl, jedno závažné sociální drama. Přesto, že divácký ohlas byl dobrý, cyklus se z obrazovky pomalu vytratil. Proč? Scénář Drobné si nechte, s vynikající hlavní rolí např. pro pana Luďka Munzara, čeká už druhý rok na zařazení do výroby. Za tu dobu si TV NOVA s projektem Soukromé pasti, který je velmi podobný, vydobyla uznání a obdiv. O osmi dílech cyklu Oběti dnes nikdo neví. A takhle bych mohl vyprávět! Ale nebudu. Musím být loajální zaměstnanec.

Shrnu to do jednoho smutného poznání: Česká televize zaměstnává řadu tvořivých lidí, ale vypadá to tak, že je platí za to, aby, proboha, hlavně nic netvořili! V tom smyslu měl Jan Kraus pravdu a není důvod se na něj zlobit. Není opravdu nic hroznějšího (a marnějšího), než pracovat pro podnik, který je vaším nepřítelem.

Česká televize je na prahu restrukturalizace. Každý si pod tím představuje něco jiného. Já si myslím, že měřítkem úspěšnosti restrukturalizace ČT může být návrat Jana Krause. Vrátí-li se po ní do ČT, bude to pro mne důkaz, že měla smysl.

6. 7. 2009 - ROZHLÉDNI SE, ČLOVĚČE aneb PROČ TO DNES UŽ NEJDE?

Je to už deset let, co jsem pro Českou televizi natočil seriál o rozhlednách, Rozhlédni se, člověče. Dodnes díky tomu jezdím otevírat svou písní Rozhlédni se, člověče nové a nové rozhledny. Zrovna nedávno jsem otevíral zrekonstruovanou rozhlednu na Studenci nad Českou Kamenicí a rozhlednu Jeřabina nad Litvínovem a čekám, na kterou další mě pozvou.

Ten seriál jsem natočil během dvaceti dnů na přelomu května a června roku 1998. Za rozhlednami nás tehdy, s hercem Luďkem Munzarem a kameramanem Pepou Nekvasilem, vynesl vojenský vrtulník.
Písničku jsem složil cestou do práce na rohu Příběnické ulice v Praze 3, ráno. Všechno šlo tak lehce. Čtyři a půl hodinový seriál byl během půl roku připraven do vysílání. Každý z jeho šestnácti dílů měl premiéru v roce 1999, vždy v úterý v 16, 45 na ČT2 – tedy v naprosto smrtícím vysílacím čase. A přesto: ještě nebyl ani celý odvysílán a diváci si vyžádali jeho reprízu v sobotní odpoledne. V těchto dnech ho můžete vidět znovu, snad už po sedmé! Myslím, že se České televizi opravdu vyplatil.

Za dobu od jeho natočení se v „českém rozhlednovém království“ změnilo takřka všechno a seriál Rozhlédni se, člověče je dnes už historickým dokumentem. Díky němu a mobilní telefonii vyrostla neuvěřitelná spousta nových rozhleden a všechny námi natočené ruiny rozhleden byly zrekonstruovány. Už dávno měl být natočen nový seriál o rozhlednách. Navrhuji to už několik let. Bohužel marně. Proč dnes nic z toho, co tehdy šlo tak snadno, nejde?

Budete se divit, ale první kdo se do mě po premiéře „rozhleden“ pustil, byli piloti vrtulníků. Na svém serveru vrtulnik.cz napadli Českou televizi, že zneužila armádního vrtulníku. Všechny další seriály, které jsem pak ještě napsal a natočil (Paměť stromů, Zpět k pramenům, Praha, město věží) už musely být natáčeny z malého privátního vrtulníku (nebo balónu), který zdaleka neuměl tolik, co jeho dokonalý vojenský kolega.

Pak se do mě obuli mí kamarádi, kolegové z branže. Ti moji práci dramaturga hrané tvorby a autora a režiséra vzdělávacích seriálů (točených o dovolené) označili jako „střet zájmů“. A bylo to.

Dnes mohu přijít s jakýmkoliv nápadem na vzdělávací seriál (předložil jsem jich už nejméně deset) a dostane se mi jediné odpovědi: pěkné, ale to vaše jméno, to bude problém. A tak, dokud budu zaměstnán v ČT jako dramaturg hrané tvorby, žádný další vzdělávací seriál už zřejmě nenatočím. Ne protože bych nechtěl nebo se bál, ale protože nenajde odvahu nikdo z mých nadřízených, kteří mou autorskou a režisérskou činnost musí povolit.

Pracuji v ČT jako dramaturg hrané tvorby (mou práci můžete vidět v neděli ve 20,00 na ČT1, a určitě znáte i filmy, kterým jsem, jako dramaturg, pomohl na svět – Smradi, Kytice, Oběti a vrazi, Výchova dívek v Čechách, Máj), a jako takový NESMÍM (ani o dovolené či neplaceném volnu), pro domnělý střet zájmů, pro ČT nic psát a točit!
Už tedy víte, co se, za těch deset let od natočení Rozhlédni se, člověče, změnilo? Je to jednoduché: MY!

V rámci boje o chleba jsme se začali navzájem ostře hlídat. Kapitalismus a konkurenční boj zařídil, že už je zase člověk člověku vlkem, že i ti nejbližší kamarádi vám podkládají ty nejhorší úmysly a pohlížejí na vás jako na konkurenta a nepřítele.

Ale nebojte se, o pokračování seriálu Rozhlédni se, člověče, nepřijdete. Za šest let jdu do důchodu, opustím Českou televizi a Rozhlédni se, člověče pro vás pak určitě natočím, i když asi už bez pana Munzara a možná i pro jinou televizi.