Emoke2.html

Když uprostřed 60. let vydal Josef Škvorecký svou sedmdesátistránkovou Legendu Emöké byl to šok. Autor legendárních Zbabělců v ní opustil svá válečná retro témata a napsal křehkou, zádumčivou love story s existenciálním podtextem.

Na pozadí odborářské rekreace proběhne tichý, ale nelítostný souboj dvou mužů o krásnou a tajemnou Slovenku s maďarským jménem - Emöké. A protože jeden z mužů je skeptický racionalista a druhý živočišný křivák, ukrývá se za soubojem o přitažlivou ženu ještě jedno téma, téma staré jak lidstvo samo: jaká je obrana proti hlouposti, proti zlu?

Výsostně literární tvar čekal více než čtyřicet let na odvážlivce, který se ho pokusí dramatizovat. V roce 1994 se ten odvážlivec našel. Jmenoval se:

Narozen?
5.1.1942.

FAMU?
1972.

Vedoucí ročníku?
Bořivoj Zeman.

Spolužáci?
Serdjan Karanovič, Goran Markovič, Vlasta Venclík, Zdeněk Zaoral, Jaroslava Vošmiková a Emilie..., jak se jmenovala dál si už nepamatuju.

Dílo?
Za zmínku snad stojí adaptace Řezáčova románu Spřízněni dobou. Hráli v tom Mirek Dlouhý, Milena Dvorská...

Jak to bylo s Legendou Emöke?
Tu jsem chtěl dělat od té doby co jsem ji poprve přečet. Před třiceti lety. Tehdy jsem nevěděl jak, pak to nešlo, teď si myslím, že vím jak a jde to.

Jaká byla cesta k hereckému obsazení?
Na Viktora Preisse jsem to psal. Emöke jsem hledal a myslím si, že jsem ji ve slečně Timkové našel. Mirek Donutil mi byl taky jasný od začátku. Myslím si, že to obsazení je nejlepší možný.

O čem je pro vás příběh Legendy Emöké?
O naší touze po lásce a neschopnosti ji realizovat.

Komu fandíte? Tomu křehkému redaktorovi nebo tomu živočišnému učiteli?
Emöke.

Kameramanem filmu je legendární

Juraj Šajmovič,
nositel Českého lva za kameru k filmu Golet v údolí.

Narozen?
l932 v Piešťanech.

FAMU?
Před FAMU jsem dělal UMPRUM, obor fotografie v Bratislavě. To je slavná škola protože odtud vyšli Jakubisko, Havetta a hromada dalších. Potom jsem přišel na FAMU na obor televizní a filmové kamery. V prvním ročníku mě vyrazili pro nedostatek talentu. Pak jsem se stal talentovaných a absolvoval jsem roku 1962. Nastoupil jsem do Armádního filmu, tam jsem byl deset let a v roce 1972 mě odtud, nevím proč, vykázali. Od té doby jsem na volné noze. Udělal jsem hromadu vojenských filmů,s režisérem Balaďou první československý televizní film Smrt sa volá Engelchen (pozor, to málo kdo ví: Kadár a Klos natočili svou verzi až dva roky po nás). V roce 1969, opět s režisérem Balaďou Archu bláznů, velmi zajímavý film podle Čechovova Pavilonu č.6. Hromadu seriálu: Sanitku,Dobrodružství kriminalistiky, Malostranské povídky, Golet v údolí, Do nebíčka a teď - Legendu Emöke.

S kým se vám nejlíp spolupracovalo?
Bohužel pozdě jsem se seznámil se Zeno Dostálem s kterým jsem si velmi rozuměl po stránce výtvarné. Na režiséry jsem měl štěstí. Míň štěstí jsem měl na scénáře. Teď mám velikou radost, protože mě oslovil pan režisér Jasný.

A co legenda Emöke?
Snad se podaří. Dnes je první natáčecí den a tak je velmi těžké o tom cokoliv říct. Ale jsou tu vynikající herci, příjemná atmosféra, tak snad to vyjde.

Roli živočišného učitele hraje:
Miroslav Donutil.

Jak se vám existuje v roli nepříjemného, vlastně blbého, učitele?
Já si především myslím, že nesmí být blbý. To by byl základní omyl. On je určitý typ, určitý charakter. Blbý nesmí být v žádným případě, to by bylo příliš prvoplánové a přiliš rychle bychom to mohli pokazit. Každopádně se s tou postavou setkávám dnes poprve, dneska jsme ji roztočili, takže je ještě příliš brzy na nějaké soudy. Ale těším se na ni.

Není vám protivná ta intelektuální převaha nad tím učitelem?
(směje se) Mám to ve figuře. Ale jak říkal režisér, on by ho měl časem pochopit a nějakým způsobem se s ním naučit žít.

Jak se těšíte na setkání s Emöke, Ingrid Timkovou? ( Slečna Timková se zúčastnila natáčení až třetí den.)
Já jsem ji to řekl osobně. Já se na ni těším moc.

Jak se těšíte na setkání s Emöke, Ingrid Timkovou? ( Slečna Timková se zúčastnila natáčení až třetí den.)
Já jsem ji to řekl osobně. Já se na ni těším moc.

A není vám líto, že to s Emöke nikdy nevyjde?
Ony ty dokonané věci jsou míň půvabné, než ty nedokonané. Ten scénář je o tom. Proto se mi tak moc líbil. že je to láska nedokonaná. Sen. Touha.

A co ten konec? Ta sladká pomsta na konci?
No, já nevím jestli není slabá. Mě to při čtení scénáře přišlo, že ta pomsta je sladká, ale slabá. Udělají z něho vola. Jestli to stačí?

Jak se může bránit člověk, který má sice intelektuální převahu, ale nic víc, jak se může bránit proti zlu?
Velmi těžko. O tom to taky je. To mě na tom trochu deprimovalo nebo zasáhlo, protože ta podpásovost té blbosti, té hrubosti proti tomu se těžko brání.

Natáčecí plán byl neúprosný. Z nejrůznějších důvodů nerespektoval časovou souslednost příběhu. A tak se hned třetí natáčecí den točila scéna velkého závěrečného plesu rekreantů. Poprve se v ní objevila "na place" vynikající slovenská herečka Ingrid Timková (mohli jste ji například vidět v roli Mary v televizním románu Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN, mnohá ocenění získala za hlavní roli ve filmu ANDĚL MILOSRDENSTVÍ), která ztělesňuje kultovní postavu literární tvorby Josefa Škvoreckého - křehkou a zraněnou, krásnou a plachou Emöke.

O čem je, pro vás, příběh Legendy Emöke?
Pro mě je to průzračně jednoduchý příběh o tom, jak se mohli a jak se i chtěli dva lidé sblížit a stane se vlastně hloupost, jedno zlé slovo, a ty dva lidé, o kterých si myslím, že k sobě patří, se minou, už se nikdy nepotkají.
Nemá to kdoví jaký dramatický příběh, je to všechno v takové citové rovině, ale mě je právě tou něhou ten příběh strašně blízký.
Pak je mi to taky blízké tou minulostí Emöke, tím zklamáním, které prožila a tím strachem, který má z každého dalšího sblížení. Dojímá mě jak se brání a jen pomalu nechává tát ty ledy kolem sebe.Ale tak jako je velmi zdrženlivá a nepustí k sobě nikoho, tak na druhé straně si myslím, že je to žena velmi vášnivá.

V jaké situaci Vás ten scénář zastihl?
Vlastně jsem ho přečetla tři čtvrtiny v autě. A od začátku mě oslovila ta něha, která z něho šla.

Už čtyři dny točíte. Nezdá se vám, že jsou do vás všichni muži kolem zamilovaní?
(směje se) Ne, to ne. Já to tak necítím. Ono už to setkání s panem Preissem... Mirka Donutila znám, my už jsme spolu něco před sedmi lety točili, ale pana Preisse jsem neznala a... nechci říkat nějaké chvalozpěvy, máme za sebou čtyři natáčecí dny, ale můžu vám říct, že ta jeho křehkost, ta něha která z něj jde je úžasná. On mi strašně pomohl, když jsme hned druhý den točili to jemné, skoro neznatelné vyvrcholení toho vztahu, víte to není nic jednoduchého... Já jsem velmi ráda, že jsme se setkali.

Jak se vám líbil pan Škvorecký? Měla jste z toho setkání s autorem trému?
(směje se přímo šťastně) Ne, je to velmi milý pán. Vůbec jsem z něho neměla trému.

V pátek 30.5.1997 dorazil na natáčení
Josef Škvorecký

se svou ženou
Zdenou Salivarovou.

Při sledování denních prací byl Josef Škvorecký zřetelně dojatý.

Tento rozhovor vznikl při unikátní příležitosti setkání autora s herečkou, představující krásnou a tajemnou Emöke.

Když se tak, pane Škvorecký, po létech díváte na ztělesnění Emöke nenapadá vás, že jste tenkrát do té Bratislavy měl přece jen odjet?
To je těžko říct. Nehledě k tomu, že ono je to taky do značné míry vymyšlený. Prostě jsem tam neodjel. Co se dá dělat...

Paní Salivarová, nežárlíte na to zhmotnění snů svého muže?
Já jsem nikdy na jeho literární postavy nežárlila. I když on si myslí, že jo, že pořád ještě dneska, na starý kolena, žárlím na Irenu ze Zbabělců. Ale to není pravda.

Pane Škvorecký, co víte o osudu skutečné Emöke?
To už nevím vůbec nic. Jeden můj kamarád jel skutečně do Bratislavy, dostal tam místo v symfonickém orchestru a já jsem mu dal její adresu, aby se zeptal jak se jí daří. No a ona ho přijala velmi chladně a vůbec nechtěla o ničem mluvit.

Jak se vám líbí slečna Timková? Má něco ze skutečné Emöke?
No ta se mě líbí velice. Jednak je to hezká holka, že jo, ale ona má navíc takovou zvláštní tvář, která dokáže vyjádřit tu její tragickou minulost. A zároveň když se usměje, tak je to taková šťastná mladá dívka.Mě se moc líbí jak to hraje. Oba se mi líbí.

Máte pro ni nějakou radu, která by jí pomohla při ztvárňování role? Když to bude hrát tak, jako v těch několika scénách, které jsme viděli, tak nevím co bych jí poradil.

Zůstalo něco, co jste o Emöke do knížky nenapsal?
Já jsem si tam naopak spíš věci přimyslel.

Natáčet se začalo 27.5.1997 v nádherném zámečku na Slapech. Zde se točilo ještě v pátek 6.6. a pak 21.6. až 23.6. Mezi tím se natáčelz scény ve vlaku (12.6 až 14.6) který vyjížděl vždy ze Smíchovského nádraží. Poslední natáčecí den byl 24.6.

Film byl natočen pro Tvůrčí skupinu Heleny Slavíkové.
Vedoucí výroby byla Ilona Jirásková (tel.61134308).
Dramaturgem Bedřich Ludvík ( tel.61137174).