hudba2

Tereza Boučková je spisovatelka a já se, někdy v květnu 2001, stal dramaturgem jejího celovečerního filmového debutu SMRADI. Ke spolupráci mě přizval režisér Zdeněk Tyc a dramaturg Jiří Soukup, muži, kteří stáli u samého zrodu tohoto projektu. Já se s Terezou osobně neznal. Znal jsem jen její knihy a její fejetony "poslední slovo", které už nějaký čas vycházely v Lidových novinách.

Moje první cesta za Terezou měla docela komickou podobu. Poté, co jsem napsal lektorský posudek na Terezin scénář SMRADI a pochválil ho, odvezl mě jednoho dne režisér Zdeněk Tyc k Tereze domů, do domku uprostřed lesa kdesi za Berounem. A to jen proto, abych Tereze všechno zopakoval osobně. Setkání s Terezou, s jejím životem, s její rodinou, podivuhodným bydlištěm, to všechno mě okouzlilo.

Tereza v té době psala fejetony pro Lidovky a dolaďovala scénář SMRADI. Celý tým kolem filmu byl z nekonečného čekání na natáčení už poněkud rozladěn. Když se filmu za ČT ujala tvůrčí skupina Alice Nemanské a Heleny Slavíkové, v níž jsem dramaturgem, a jako koproducent vstoupila do projektu firma BIONAUT, natáčení se rozběhlo, a my se mohli s Terezou soustředit na další práci. Několikrát jsme se sešli a pokusili se společně vymyslet téma příštího Terezina filmového opusu. Marně. Ale něco ty schůzky přece jen přinesly: lépe jsme se poznali a to je pro jakoukoliv spolupráci dramaturga a autora to nejdůležitější.

Na konci roku 2001 mi Tereza oznámila, že končí s psaním fejetonů a hodlá se vrátit k psaní knih. Na závěr své "fejetonistické kariéry" by chtěla uspořádat v PEN klubu "autorské čtení" do něhož by mne ráda pozvala jako hosta (slyšela předtím několik mých písniček z VHS sestřihu na němž zpívám s Kateřinou Brožovou v Balbínové poetické hospůdce).

Stalo se. Sešli jsme se ve čtvrtek 10. ledna v PEN klubu. Tereza četla své fejetony před sálem, zaplněným do posledního místa. Mám rád "autorská čtení", je vždycky zajímavé slyšet, jak své texty "prodají" samotní autoři. Tereza je "prodat" umí. Při jejím čtení se lidé smáli i dojímali.

Byl to od Terezy opravdu velký projev důvěry ke mně. Nikdy před tím mě neslyšela zpívat "naživo". Byl to její večer a mohl jsem jí to taky pěkně zkazit. Možná jsme se oba tak trochu báli toho druhého. Že jsem to Tereze nezkazil, je snad vidět z následujícího obrázku.

A že to Tereza "nezkazila" mě, je vidět dole. Tleskal jsem její fejetonům opravdu upřímně. Mám rád její vidění světa, její humor, její cit pro nadsázku, její vnímavost pro detail, její prostořekost.

Snad se nám to s Terezou podaří ještě někdy zopakovat. A protože vím, že Tereza je "komediantka" (prozradila mi to na ni spoluautorka mého nového cyklu "Paměť stromů", dr. Hrušková, která Terezu před lety učila na gymnáziu ve Štěpánské), rád bych, abychom si spolu příště i zazpívali. Když všechno dobře dopadne, my budeme živi a zdrávi, mohlo by to být 23. března v 16,30 v PERUCI v sále penzionu "U dubu".
Na shledanou v PERUCI!