Causa Kain

Ondřej Vetchý jako Kain v hlavní roli soudního procesu z biblických časů. Podaří se Kainovi v soudním řízení dokázat, že zabil Ábela omylem?

Scénář: David Jan Novotný
Dramaturgie: Bedřich Ludvík
Hlavní kameraman: Josef Špelda
Režie: David Sís
Dále hrají: Abel: Petr Vacek, Eva: Jana Krausová, Adam: Jiří Schmitzer, Archanděl Gabriel: Radoslav Brzobohatý, Archanděl Michael: Pavel Rímský, Soudní posel: Jiří Hálek, Anděl Strážný: Radim Vašinka a další
Stopáž: 65.29 min

Dramaturg Bedřich Ludvík o vzniku inscenace říká:

Cesta některých textů na svět (obrazovku) je někdy velice spletitá. Vyprávění o jejích zákrutách by mohlo trvat déle než samotný příběh v textu obsažený. Causa Kain je toho skvělým dokladem. Když zapátrám ve své dramaturgické (mám ještě autorskou, písničkářskou a režisérskou) paměti, poprvé jsem se s tím textem setkal někdy v roce 1994, to jsem byl ještě dramaturgem experimentující Tvůrčí skupiny Petra Kolihy. David Jan Novotný mi ho tenkrát přinesl v podobě divadelní hry. Petr Koliha sice ocenil duchaplnost a stylizaci té hry, ale "koupit" ji odmítl. Zdála se mu příliš "odborná", soudil, že je jen pro diváky, kteří mají nějakou zkušenost s vírou a těch že bude, v tradičně bezvěreckých Čechách, menšina. Nakonec jsme domluvili aspoň na tom, že až se hra bude někde hrát v divadle, půjdeme se na ni podívat, a teprve pak rozhodneme, zda uděláme záznam divadelního představení, nebo se pokusíme o její autonomní televizní zpracování.

Pár měsíců na to přestala Tvůrčí skupina Petra Kolihy existovat. Ani D.J. Novotný se neozval s nějakou divadelní premiérou. Zdálo se, že causa Causy Kain je ztracena. Ale nebyla. Ten scénář putoval (spolu s jinými texty) v mé tašce do Tvůrčí skupiny Alice Nemanské a Heleny Slavíkové. Trvalo nějakou dobu, než jsme si v nově vzniklé skupině vyjasnili, jaké látky budeme točit. Když se tak stalo, dovolil jsem si Causu Kain "oprášit" a nabídnout. Byla bez problémů přijata.

Debutujícího režiséra Davida Síse si vybral autor D.J. Novotný vlastně sám. A myslím, že to byla dobrá volba. Davidovi se podařilo rozbít hlavní úskalí textu - jeho jistou divadelní statičnost. Nebýt jeho režijního vkladu a zápalu, byl by výsledek mnohem deklamativnější. Samotný text vychází z tradičních židovských midrašů. Midraš je podobný křesťanskému apokryfu, ovšem má, jak jsem byl poučen, jedno zásadní omezení: jeho vyznění se nesmí odlišit od tradice. Kain se tedy může odvolat proti svému trestu, může o něm polemizovat, může ho i nepřijmout, ale rozhodnutí Božího soudu je nezměnitelné. Celý proces pak slouží k rozebrání a pochopení mechanismu zločinu a lepšímu pochopení oprávněnosti trestu. Humor, který z některých "posunů" plyne, je tedy vlastně "jen" bezděčný. Sám midraš je ve své původní podobě vážný nástroj poznání. Trvalo mi dost dlouho, než jsem jako "gój" pochopil, že se nejedná o lehkovážnou komedii na biblické téma, ale že jde o velký, odvěký mravní problém, který se nerozehrává proto, aby byl lépe vyřešen, ale proto, aby byl připomenut, obnoven a znovu nastolen dávno známý řád Hospodina. Z tohoto hlediska se Kainova závěrečná lítost vymyká zákonům midraše a propojuje tuto starodávnou formu s naším současným humanistickým uvažováním. Natáčení probíhalo v atelieru KH č.4 a v kaolínových lomech v okolí Plzně.