![]() |
Ondřej Vetchý jako Kain v hlavní roli soudního procesu z biblických časů. Podaří se Kainovi v soudním řízení dokázat, že zabil Ábela omylem?
Scénář:
David Jan Novotný
Dramaturgie: Bedřich Ludvík
Hlavní kameraman: Josef Špelda
Režie: David Sís
Dále hrají: Abel: Petr Vacek, Eva: Jana Krausová, Adam: Jiří
Schmitzer, Archanděl Gabriel: Radoslav Brzobohatý, Archanděl Michael:
Pavel Rímský, Soudní posel: Jiří Hálek, Anděl Strážný: Radim Vašinka
a další
Stopáž: 65.29 min
Dramaturg Bedřich Ludvík o vzniku inscenace říká:
Cesta
některých textů na svět (obrazovku) je někdy velice spletitá. Vyprávění
o jejích zákrutách by mohlo trvat déle než samotný příběh v textu
obsažený. Causa Kain je toho skvělým dokladem. Když zapátrám ve své
dramaturgické (mám ještě autorskou, písničkářskou a režisérskou) paměti,
poprvé jsem se s tím textem setkal někdy v roce 1994, to jsem byl
ještě dramaturgem experimentující Tvůrčí skupiny Petra Kolihy. David
Jan Novotný mi ho tenkrát přinesl v podobě divadelní hry. Petr Koliha
sice ocenil duchaplnost a stylizaci té hry, ale "koupit" ji odmítl.
Zdála se mu příliš "odborná", soudil, že je jen pro diváky, kteří
mají nějakou zkušenost s vírou a těch že bude, v tradičně bezvěreckých
Čechách, menšina. Nakonec jsme domluvili aspoň na tom, že až se hra
bude někde hrát v divadle, půjdeme se na ni podívat, a teprve pak
rozhodneme, zda uděláme záznam divadelního představení, nebo se pokusíme
o její autonomní televizní zpracování.
Pár
měsíců na to přestala Tvůrčí skupina Petra Kolihy existovat. Ani D.J.
Novotný se neozval s nějakou divadelní premiérou. Zdálo se, že causa
Causy Kain je ztracena. Ale nebyla. Ten scénář putoval (spolu s jinými
texty) v mé tašce do Tvůrčí skupiny Alice Nemanské a Heleny Slavíkové.
Trvalo nějakou dobu, než jsme si v nově vzniklé skupině vyjasnili,
jaké látky budeme točit. Když se tak stalo, dovolil jsem si Causu
Kain "oprášit" a nabídnout. Byla bez problémů přijata.
Debutujícího
režiséra Davida Síse si vybral autor D.J. Novotný vlastně sám. A myslím,
že to byla dobrá volba. Davidovi se podařilo rozbít hlavní úskalí
textu - jeho jistou divadelní statičnost. Nebýt jeho režijního vkladu
a zápalu, byl by výsledek mnohem deklamativnější. Samotný text vychází
z tradičních židovských midrašů. Midraš je podobný křesťanskému apokryfu,
ovšem má, jak jsem byl poučen, jedno zásadní omezení: jeho vyznění
se nesmí odlišit od tradice. Kain se tedy může odvolat proti svému
trestu, může o něm polemizovat, může ho i nepřijmout, ale rozhodnutí
Božího soudu je nezměnitelné. Celý proces pak slouží k rozebrání a
pochopení mechanismu zločinu a lepšímu pochopení oprávněnosti trestu.
Humor, který z některých "posunů" plyne, je tedy vlastně "jen" bezděčný.
Sám midraš je ve své původní podobě vážný nástroj poznání. Trvalo
mi dost dlouho, než jsem jako "gój" pochopil, že se nejedná o lehkovážnou
komedii na biblické téma, ale že jde o velký, odvěký mravní problém,
který se nerozehrává proto, aby byl lépe vyřešen, ale proto, aby byl
připomenut, obnoven a znovu nastolen dávno známý řád Hospodina. Z
tohoto hlediska se Kainova závěrečná lítost vymyká zákonům midraše
a propojuje tuto starodávnou formu s naším současným humanistickým
uvažováním. Natáčení probíhalo v atelieru KH č.4 a v kaolínových lomech
v okolí Plzně.
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|