ZPĚT K PRAMENŮM.
aneb
putování k neznámým pramenům známých řek.

Pojďte s námi prodírat se houštinami, brodit se potoky, zdolávat bažiny.
Vydejme se tou pradávnou cestou člověka, který, když osídloval zemi, postupoval proti toku řek.
Začněme u soutoku, kde řeka ztrácí své jméno a zaniká a vystoupejme až tam, kde se řeka rodí.
Pojďte s námi k místům, která byla odpradávna opatrována a uctívána a podívejme se, jaká jsou dnes.
Pojďte s námi zpět k pramenům.

1. díl: NA STŘEŠE EVROPY:
Úvodní díl seznámí diváky s principem seriálu. Vždy půjde o putování proti proudu řek, od soutoku k prameni. V krátkosti představí prameny tří základních řek podle kterých se území České republiky dělí do tří úmoří:Labe, Moravy a Odry. Zamyslí se nad přítomností pramenů v lidském životě a rozloučí se u pramene Odry.

2. díl: ZE STŘECHY POD OKAP:
Od globálních údajů a množství vody na Zemi se rychle přesuneme k detailu a představíme si čtyři řeky: Vltavu, Hřenskou Kamenici,Ploučnice a Bílinu. Největší pozornost budeme věnovat řece Bílině - řece mučednici, jejíž pramen jsme museli vůbec nejdřív najít. Označíme ho a rozloučíme se u něj s druhým dílem.

3. díl: ŘEKA BEZ PRAMENE:
Tou řekou bez pramene je Berounka. Představíme si ji, seznámíme se s historií jejího vzniku a vydáme se k pramenům jejich čtyř (!) zdrojnic: Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Za pramene řeky Mže budeme muset putovat až do Německa. Zbývající tři prameny jsou na našem území. A pramen Bourounky? Berounka vzniká soutokem Mže a Radbuzy a ten označíme. Co do počtu řek, je tento díl nejobsažnější.

4. díl: ZLATONOSNÉ PRAMENY:
Dnes už ta slova o zlatonosnosti neplatí, ale jak Otava, tak Blanice, tak říčka Volyňka byly za zlatonosné a perlorodé považovány. Při hledání pramene Otavy narazíme na problém: tradičně vzniká Otava na Čeňkově Pile soutokem Vydry a Křemelné. My však budeme postupovat podle Základní vodohospodářské mapy a jako první podle ní dojdeme až pod vrch Luzný, kde Otava pramení v podobě Luzného potoka. Předpokládám, že tento náš čin vyvolá v turistických kruzích velkou odezvu a obávám se, že nebude jediná. O prameny našich řek totiž až doposud nikdo nedbal.

5. díl: PRAMENY VODÁCKÝCH ŘEK:
Vodácky využitelných řek jsou u nás desítky, já jsme za všechny vybrali tři: Sázavu, Lužnici a Ohři. Zajímalo mě, jak vypadají prameny těchto, na dolním toku tak zalidněných, řek. Zjistil jsem, že platí jakási nepřímá uměra - čím vodácky využívanější řeka, tím zapomenutější pramen. Naštěstí Lužnice a Ohře pramení v Rakousku a v Německu a tamní turisté jsou pověstí svou pečlivostí. Za pramen Sázavy je tradičně považován rybník Velké Dářko a s tím jsme se nehodlal smířit - vždyť Velké Dářko má své přítoky. Jeden z nich, pramenící malebně v kořenech stromu jsem vybral za možný pramen Sázavy. Ale rozhodnutí o opravdovém prameni bych rád nechal na odbornících.

6. díl: PITNÉ ŘEKY:
Řeky odjakživa sloužili i jako zdroje pitné vody a slouží tak dodnes. Vybral jsem dvě takové "pitné řeky" - Želivku a Svitavu a ke Svitavě připojil Punkvu, která sice není "pitná řeka", ale ke Svitavě neodmyslitelně patří. Soutok Želivky se Sázavou patří k nejromantičtějším soutokům celého cyklu. Švihovská přehrada a zejména pak jezero pitné vody rozlévající se nad ní, je obdivuhodný vodohospodářský komplex nemající u nás obdoby. Jiným typem získávání pitné vody je podzemní jímání vody pro Brno v Březové nad Svitavou. Tady uvidíme fortelnou práci našich předků. No a Punkva? Říčka Punkva nám připravila jedno úžasné překvapení, však uvidíte... Jedině řeka Svitava má označený a udržovaný pramen. Pramen Punkvy a Želivky jsme museli označit sami.

7. díl: SEVERNÍ PRAMENY:
Cesta za pramene řeky Jizery nás dovede do Jizerských hor. Dřív než doputujeme k prameni Jizery, čeká nás Jizerská Kamenice a její přítom Bílá Desná. Právě na ni se roku 1916 stala největší přehradní havárie u nás. Najdeme jak pramen Bílé Desné, tak Kamenice a asi poprve představíme veřejnosti nově a snad definitivně označený pramen Jizery. Nakonec se vydáme od soutoku Odry a Lužické Nisy k prameni Nisy. Ten je sice už od 30. let označen, ale poněkud zapomenut.

8. díl: STŘEDNÍ PRAMENY:
Cestou proti proudu Labe, mezi Mělníkem a Pardubicemi, nás čeká pátrání po pramenech dalších tří řek: Cidliny, Doubravky a Chrudimky. Původně k nim měla patřit ještě říčka Mrlina, která se vlévá do Labe v Nymburku, ale nakonec se její soutok a její pramen ocitne jen v plánované knize Zpět k pramenům, do televizního cyklu se už nevešel. Cidlina a Chrudimka mají pramen označen, ale při našem pátrání jsme objevili i jiné možnosti. Doubrava až doposud pramenila v rybníku Doubravníku. My se vydali hledat do lesů nad rybníkem jeho hlavní přítok a ten jsme označili za počátek řeky Doubravy.

9. díl: VÝCHODNÍ PRAMENE:
Pod název "Východní prameny" jsem zařadil východní přítoky Labe. Jsou jimi řeky: Loučná, Orlice, Metuje a Úpa. Protože se Orlice větví na Tichou a Divokou je v tomto dílu, podobně jako ve třetím dílu, opět pět pramenů. Až na Úpu, jejíž pramen je vůbec nejvýše položený říční pramen u nás, byl u všech ostatních pramenů nějaký problém. Pramen Loučné se během roku stěhuje, Tichá Orlice pramenila za deště ve svahu hory Jeřáb všude, pramen Metuje nebyl pramen, ale louže a tak jsme hledali jiný, opravdu pramenící a pramen Divoké Orlice jsme v Polsku nejdřív vůbec nenašli a je to jediný pramen, který neoznačil Luděk Munzar, ale autor a režisér celého cyklu Bedřich Ludvík.

10. díl: JIŽNÍ PRAMENY:
Každý ví, že jižní hranici Moravy tvoří řeka Dyje. Není to tak dávno, co tato hranice byla neprodyšně uzavřená a místo, kde Dyje zaniká v toku Moravy bylo absolutně nepřístupné. My jsme soutok Moravy a Dyje točili z Rakouské strany, protože odtud je bejlépe vidět. Doba se změnila a na řekách je to znát. Leteké pohledy na kaňón Dyje nad Znojmem bychom ještě před pár lety nenatočili. Ale ještě před tím než dorazíme k prameni Dyje, musíme vyrazit za jejími přítoky: Svratkou a Jevišovkou. Pramen řeky Svratky je slavný a označený, pramen řeky Jevišovky, je taky označený, ale počítam, že u něj před námi dlouho nikdo nebyl. A pramen řeky Dyje? Dyje se v Rakousku pod hradem Raab dělí na Rakouskou a Moravskou. Obě větve mají pramen označen. Jak? To uvidíte na konci tohoto dílu.

11. díl: ZAPOMENUTÉ PRAMENY:
V každém dílu je alespoň jedna řeka s označeným pramenem. Tak je tomu i tentoktá: tím označeným pramenem je pramen řeky Jihlavy. Najdete ho kousek za vsí Jihlávka v louce u lesa v podobě malého jezírka. Ostatní dvě řeky tohoto dílu, Rokytná a Oslava pramen označený neměly. Oslava počíná svůj tok v jedné odvodňovací rýze v lese za vsí Česká Mez. V lese, v němž náš mikrobus tak zapadl do bláta, až nás musel vyprošťovat traktor.Pramen Rokytné je podobný. Tentokrát je to drenážní rýha v poli. Oslava a Rokytná jsou poměrně nedotčené řeky - na obou je chráněná krajiná oblast. Zato na řece Jihlavě stojí naše nejvyšší sypaná hráz. Je to hráz Dalešické přečerpávací elektrárny. Pod ní je betonová hráz přehrady Mohelno, která svou vodou zásobuje jadernou elektrárnu Dukovany. Záběry těchto nádrží a záběry zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou patří k nejkrásnějším v tomto cyklu.

12. díl: PRAMENY PŘÍTOKŮ MORAVY:
Postupujeme-li proti proudu Moravy, narazíme na řadu přítoků. Někdo by vybral ty, jiný jiné. Pro nás byla zajímavá řeka Haná, která dává celému tomuto kraji jméno, řeka Bečva, která odvodňuje Beskydy a řeka Desná, pro svůj unikátní osud. Původně jsem počítal ještě s Olomouckou Bystřičkou a Moravskou Sázavou, ale nakonec se do seriálu nevešly. Řeka Haná se ve Vyškově rozděluje na Malou a Velkou Hanou. Navštívili jsme oba prameny, ale do cyklu se dostal jen pramen Velké Hané. Podobně se ve Valašském Meziříčí dělí řeka Bečva na Rožnovskou a Vsetínskou. Naštěstí obě větve pramení na svazích stejného kopce. Vsetínská Bečva měla krásně označený pramen, pramen Rožnovské Bečvy...no, však uvidíte. A Desná? To byl jeden z nejkrásnějších zážitků, když nás pracovník CHKO Jeseníky, Michal Ulrych, vyvezl k prameni Desné!

13. díl: POSLEDNÍ PRAMENY:
Poslední tři řeky našeho seriálu: Opava, Moravice a Ostravice. Zbytek Jeseníků a zbytek Beskyd. Na Moravici naše nejmladší přehrada Slezská Harta a pramen v nejpřísněji chráněnné krajiné oblasti, takže jsme ho ani nemohli označit. Jsou prameny, které je lepší nechat v utajení. Z Opavy jsme si vybrali pramen Bílé Opavy - jednak je nejblíž a jednak je nejzřetelnější. Ostravice a přehrada Šance - zase jedno pokoukáníčko. Ani pramen Bílé Ostravice ani pramen Černé Ostravice není označen. Nejsou to kdovíjaká místa, ale třeba budou. Naše putování za prameny českých řek končí jen formálně, v televizi. Jsou ještě desítky pramenů, které je potřeba najít. Ale to už musí každý sám.

1. díl: NA STŘEŠE EVROPY: Úvodní díl seznámí diváky s principem seriálu. Vždy půjde o putování proti proudu řek, od soutoku k prameni. V krátkosti představí prameny tří základních řek podle kterých se území České republiky dělí do tří úmoří:Labe, Moravy a Odry. Zamyslí se nad přítomností pramenů v lidském životě a rozloučí se u pramene Odry.
	2. díl: ZE STŘECHY POD OKAP: Od globálních údajů a množství vody na Zemi se rychle přesuneme k detailu a představíme si čtyři řeky: Vltavu, Hřenskou Kamenici,Ploučnice a Bílinu. Největší pozornost budeme věnovat řece Bílině - řece mučednici, jejíž pramen jsme museli vůbec nejdřív najít. Označíme ho a rozloučíme se u něj s druhým dílem.
3. díl: ŘEKA BEZ PRAMENE: Tou řekou bez pramene je Berounka. Představíme si ji, seznámíme se s historií jejího vzniku a vydáme se k pramenům jejich čtyř (!) zdrojnic: Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy. Za pramene řeky Mže budeme muset putovat až do Německa. Zbývající tři prameny jsou na našem území. A pramen Bourounky? Berounka vzniká soutokem Mže a Radbuzy a ten označíme. Co do počtu řek, je tento díl nejobsažnější.
	4. díl: ZLATONOSNÉ PRAMENY: Dnes už ta slova o zlatonosnosti neplatí, ale jak Otava, tak Blanice, tak říčka Volyňka byly za zlatonosné a perlorodé považovány. Při hledání pramene Otavy narazíme na problém: tradičně vzniká Otava na Čeňkově Pile soutokem Vydry a Křemelné. My však budeme postupovat podle Základní vodohospodářské mapy a jako první podle ní dojdeme až pod vrch Luzný, kde Otava pramení v podobě Luzného potoka. Předpokládám, že tento náš čin vyvolá v turistických kruzích velkou odezvu a obávám se, že nebude jediná. O prameny našich řek totiž až doposud nikdo nedbal.
5. díl: PRAMENY VODÁCKÝCH ŘEK: Vodácky využitelných řek jsou u nás desítky, já jsme za všechny vybrali tři: Sázavu, Lužnici a Ohři. Zajímalo mě, jak vypadají prameny těchto, na dolním toku tak zalidněných, řek. Zjistil jsem, že platí jakási nepřímá uměra - čím vodácky využívanější řeka, tím zapomenutější pramen. Naštěstí Lužnice a Ohře pramení v Rakousku a v Německu a tamní turisté jsou pověstí svou pečlivostí. Za pramen Sázavy je tradičně považován rybník Velké Dářko a s tím jsme se nehodlal smířit - vždyť Velké Dářko má své přítoky. Jeden z nich, pramenící malebně v kořenech stromu jsem vybral za možný pramen Sázavy. Ale rozhodnutí o opravdovém prameni bych rád nechal na odbornících.
	6. díl: PITNÉ ŘEKY: Řeky odjakživa sloužili i jako zdroje pitné vody a slouží tak dodnes. Vybral jsem dvě takové "pitné řeky" - Želivku a Svitavu a ke Svitavě připojil Punkvu, která sice není "pitná řeka", ale ke Svitavě neodmyslitelně patří. Soutok Želivky se Sázavou patří k nejromantičtějším soutokům celého cyklu. Švihovská přehrada a zejména pak jezero pitné vody rozlévající se nad ní, je obdivuhodný vodohospodářský komplex nemající u nás obdoby. Jiným typem získávání pitné vody je podzemní jímání vody pro Brno v Březové nad Svitavou. Tady uvidíme fortelnou práci našich předků. No a Punkva? Říčka Punkva nám připravila jedno úžasné překvapení, však uvidíte... Jedině řeka Svitava má označený a udržovaný pramen. Pramen Punkvy a Želivky jsme museli označit sami.
7. díl: SEVERNÍ PRAMENY: Cesta za pramene řeky Jizery nás dovede do Jizerských hor. Dřív než doputujeme k prameni Jizery, čeká nás Jizerská Kamenice a její přítom Bílá Desná. Právě na ni se roku 1916 stala největší přehradní havárie u nás. Najdeme jak pramen Bílé Desné, tak Kamenice a asi poprve představíme veřejnosti nově a snad definitivně označený pramen Jizery. Nakonec se vydáme od soutoku Odry a Lužické Nisy k prameni Nisy. Ten je sice už od 30. let označen, ale poněkud zapomenut.
	8. díl: STŘEDNÍ PRAMENY: Cestou proti proudu Labe, mezi Mělníkem a Pardubicemi, nás čeká pátrání po pramenech dalších tří řek: Cidliny, Doubravky a Chrudimky. Původně k nim měla patřit ještě říčka Mrlina, která se vlévá do Labe v Nymburku, ale nakonec se její soutok a její pramen ocitne jen v plánované knize Zpět k pramenům, do televizního cyklu se už nevešel. Cidlina a Chrudimka mají pramen označen, ale při našem pátrání jsme objevili i jiné možnosti. Doubrava až doposud pramenila v rybníku Doubravníku. My se vydali hledat do lesů nad rybníkem jeho hlavní přítok a ten jsme označili za počátek řeky Doubravy.
9. díl: VÝCHODNÍ PRAMENE: Pod název "Východní prameny" jsem zařadil východní přítoky Labe. Jsou jimi řeky: Loučná, Orlice, Metuje a Úpa. Protože se Orlice větví na Tichou a Divokou je v tomto dílu, podobně jako ve třetím dílu, opět pět pramenů. Až na Úpu, jejíž pramen je vůbec nejvýše položený říční pramen u nás, byl u všech ostatních pramenů nějaký problém. Pramen Loučné se během roku stěhuje, Tichá Orlice pramenila za deště ve svahu hory Jeřáb všude, pramen Metuje nebyl pramen, ale louže a tak jsme hledali jiný, opravdu pramenící a pramen Divoké Orlice jsme v Polsku nejdřív vůbec nenašli a je to jediný pramen, který neoznačil Luděk Munzar, ale autor a režisér celého cyklu Bedřich Ludvík.
	10. díl: JIŽNÍ PRAMENY: Každý ví, že jižní hranici Moravy tvoří řeka Dyje. Není to tak dávno, co tato hranice byla neprodyšně uzavřená a místo, kde Dyje zaniká v toku Moravy bylo absolutně nepřístupné. My jsme soutok Moravy a Dyje točili z Rakouské strany, protože odtud je bejlépe vidět. Doba se změnila a na řekách je to znát. Leteké pohledy na kaňón Dyje nad Znojmem bychom ještě před pár lety nenatočili. Ale ještě před tím než dorazíme k prameni Dyje, musíme vyrazit za jejími přítoky: Svratkou a Jevišovkou. Pramen řeky Svratky je slavný a označený, pramen řeky Jevišovky, je taky označený, ale počítam, že u něj před námi dlouho nikdo nebyl. A pramen řeky Dyje? Dyje se v Rakousku pod hradem Raab dělí na Rakouskou a Moravskou. Obě větve mají pramen označen. Jak? To uvidíte na konci tohoto dílu.
11. díl: ZAPOMENUTÉ PRAMENY: V každém dílu je alespoň jedna řeka s označeným pramenem. Tak je tomu i tentoktá: tím označeným pramenem je pramen řeky Jihlavy. Najdete ho kousek za vsí Jihlávka v louce u lesa v podobě malého jezírka. Ostatní dvě řeky tohoto dílu, Rokytná a Oslava pramen označený neměly. Oslava počíná svůj tok v jedné odvodňovací rýze v lese za vsí Česká Mez. V lese, v němž náš mikrobus tak zapadl do bláta, až nás musel vyprošťovat traktor.Pramen Rokytné je podobný. Tentokrát je to drenážní rýha v poli. Oslava a Rokytná jsou poměrně nedotčené řeky - na obou je chráněná krajiná oblast. Zato na řece Jihlavě stojí naše nejvyšší sypaná hráz. Je to hráz Dalešické přečerpávací elektrárny. Pod ní je betonová hráz přehrady Mohelno, která svou vodou zásobuje jadernou elektrárnu Dukovany. Záběry těchto nádrží a záběry zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou patří k nejkrásnějším v tomto cyklu.
	12. díl: PRAMENY PŘÍTOKŮ MORAVY: Postupujeme-li proti proudu Moravy, narazíme na řadu přítoků. Někdo by vybral ty, jiný jiné. Pro nás byla zajímavá řeka Haná, která dává celému tomuto kraji jméno, řeka Bečva, která odvodňuje Beskydy a řeka Desná, pro svůj unikátní osud. Původně jsem počítal ještě s Olomouckou Bystřičkou a Moravskou Sázavou, ale nakonec se do seriálu nevešly. Řeka Haná se ve Vyškově rozděluje na Malou a Velkou Hanou. Navštívili jsme oba prameny, ale do cyklu se dostal jen pramen Velké Hané. Podobně se ve Valašském Meziříčí dělí řeka Bečva na Rožnovskou a Vsetínskou. Naštěstí obě větve pramení na svazích stejného kopce. Vsetínská Bečva měla krásně označený pramen, pramen Rožnovské Bečvy...no, však uvidíte. A Desná? To byl jeden z nejkrásnějších zážitků, když nás pracovník CHKO Jeseníky, Michal Ulrych, vyvezl k prameni Desné!
13. díl: POSLEDNÍ PRAMENY: Poslední tři řeky našeho seriálu: Opava, Moravice a Ostravice. Zbytek Jeseníků a zbytek Beskyd. Na Moravici naše nejmladší přehrada Slezská Harta a pramen v nejpřísněji chráněnné krajiné oblasti, takže jsme ho ani nemohli označit. Jsou prameny, které je lepší nechat v utajení. Z Opavy jsme si vybrali pramen Bílé Opavy - jednak je nejblíž a jednak je nejzřetelnější. Ostravice a přehrada Šance - zase jedno pokoukáníčko. Ani pramen Bílé Ostravice ani pramen Černé Ostravice není označen. Nejsou to kdovíjaká místa, ale třeba budou. Naše putování za prameny českých řek končí jen formálně, v televizi. Jsou ještě desítky pramenů, které je potřeba najít. Ale to už musí každý sám.