![]() |
Tři povídky Daniely Fischerové očima tří režisérek: Lucie Bělohradské, Anny Procházkové, Hany Kofránkové
Dramaturgie: Bedřich
Ludvík
Kamera: Josef Špelda, Miloš Horák a Kristián Hynek
Hrají:
v povídce Princip odrazu: Lukáš Hlavica, Bořivoj Navrátil,
Miroslava Pleštilová, Radek Škvor,
v povídce Hlas: Vladimír Dlouhý, Nela Boudová, Martin Preiss,
Lilian Malkina, Jiří Schwarz,
v povídce Dluh: Emília Vášáryová, Josef Somr, Milan Riehs a
další
Stopáž: 81 minut
Plánované vysílání: středa 26.5.99 ve 20.50 hod. na ČT 1
Kdysi bylo zvykem, že povídkovými filmy debutovali mladí začínají režiséři. TŘIKRÁT ŽIVOT, TŘIKRÁT SMRT je zcela jiný případ. Dramaturg Bedřich Ludvík požádal tři zkušené, renomované režisérky, aby své schopnosti vložily do služeb v současnosti asi naší nejzajímavější dramatické (ale i literární) autorky - Daniely Fischerové. Tři povídky (Princip odrazu, Hlas, Dluh), jsou spjaté svérázným, žensky citlivým až mystickým, vnímáním světa. Všechny mají napětí, všechny se pohybují na hranici života a smrti.
Dramaturg Bedřich Ludvík nastínil obsah jednotlivých povídek slovy:
Princip
odrazu: Mladému dirigentovi, který má odletět do New Yorku, umírá
otec. V nemocnici, kam otce vyprovází, dojde k záměně tašek. Dirigent
tak přinese domů tašku s předmětem, o jehož účelu nemá ponětí. Avšak
hned druhý den se o tašku a podivný předmět v ní hlásí zvláštní sběratel.
Mezi řečí dirigentovi objasní, k čemu ta věc v tašce je tibetský modlící
mlýnek prý umí ukrátit čas lidského života. Stačí do něj vložit proužek
papíru se jménem člověka, jehož život má být semlet. Pak ještě vysvětlí,
že kouzlit není žádný problém, problém je unést "zpětný náraz", který
každý takový zásah do přirozeného běhu věcí přináší. V noci, ještě
než dirigent tašku vrátí, vloží do mlýnku jméno svého otce. Jeho umírání
mu překáží v cestě do New Yorku. I když se pak svého činu zhrozí a
telefonát do nemocnice nepotvrdí otcovo úmrtí, "zpětný náraz" se přece
jen dostaví. Dirigent najde modlící mlýnek se slůvkem "táta" v posteli
svého malého syna, kterého před tím nespravedlivě potrestal.
Hlas:
V dabingovém studiu hledají herce, který má dabovat slavnou americkou
hvězdu v roli Mackie Massera. Asistentka doporučuje herce, který před
lety přišel vinou opilého řidiče o zrak a je dlouho bez práce. Režisér
se brání, ale nakonec pozve slepého dabéra na zkoušku. Je šokován
tím, jak se ušlápnutý slepec do role frajera Mackieho vcítí. Nejdříve
podezřívá asistentku z nějakého podrazu, ale když se přesvědčí, že
o nic takového nejde, roli Mackieho slepci přidělí. Během práce na
seriálu se začnou dít v dabingovém studiu divné věci. Slepec jakoby
svou převtělovací schopností dovedl "vysát" život z napodobovaných
lidí. Tuto jeho schopnost odnese babka z bufetu, která se mu náhodou
postaví do cesty. Jednou v noci telefonuje slepý dabér asistentce,
že roli vzdává, neboť poznal podle hlasu svého vraha. Asistentka,
která si myslí, že má na mysli hlas režiséra, se mu vysměje. Druhý
den je dabér jako proměněný. Nic nevzdává, naopak dovede prý svou
roli do konce. A pak se při jedné ze smyček zhroutí. Zanedlouho potom
přinese zpravodajství zprávu o smrti amerického herce českého původu,
který se zabil opilý v autě. Slepec odmítá dabovat mrtvého herce a
roli vrací. K přehodnocení rozhodnutí ho nedonutí ani režisér, který
mu zablokuje dveře ze studia. Ve chvíli střetu začne slepec zrcadlově
přesně napodobovat režisérovu mimiku a gesta. Režisér se poleká a
propustí ho.
Dluh:
Cestou do práce přehlédne zubař Petrus na semaforu červenou a málem
přejede starší ženu. Ihned po příchodu povolá svého advokáta a poprosí
ho, aby jej případně ochránil před žalobou. Jde si pod karmu umýt
ruce a zrovna přestane téct voda. Prý proto, aby karmu mohli přijít
opravit, oznamuje mu sestřička a pak dodá, že z vrátnice volali, že
ho jde navštívit matka. Zubař Petrus okamžitě volá na psychiatrii,
jak to, že jim maminka zase utekla. Ale to už do ordinace vstupuje
starší žena, tvrdící, že je jeho matka, která ho porodila přes dvěma
sty lety a pak vyhodila z okna apod. Mezi nesmysly však říká i mnoho
tak intimních poznámek, že to až děsí. Petrus se zdráhá uvěřit, právník
telefonuje, ať matku co nejdéle zdrží, že psychiatrii zažaluje. Řeč
"karmické matky" je stále šílenější: prosí ho o jediné, aby ji nezabíjel.
Petrus odmítá takové obvinění a ona mu dokazuje na přesných situacích
z jeho života, že se o to pokusil už třikrát. I to Petrus stále odmítá
a v tom začne téct voda, z karmy uchází plyn a Petrus si zapálí dlouho
odříkanou cigaretu...
Spisovatelky Daniely Fischerové jsme se zeptali:
Fungují, podle Vás,
boží mlýny spolehlivě nebo jen za určitých okolností a spíš liknavě?
Ze všech chytrých i pošetilých modelů, které už na to téma lidstvo
vymyslelo, je mi nejbližší koncept karmického zákona. Úplně nejjednodušeji:
všechno dobré i zlé, co jsme udělali, se nám jednou vrátí. Ale nebude
to na první pohled jasné a nebude to hned.
Jaké máte osobní zkušenosti
s tibetským modlicím mlýnkem a jeho "zpětným nárazem"?
Žádné. S těmihle věcmi si nezahrávám. Ale "zpětný náraz" znám velmi
dobře. Odedávna mě baví dívat se na život tímhle kukátkem. To není
žádná pobloudilá mystika, to se děje dnes a denně. Strávila jsem šest
let v prostředí psychoterapie a tam je krásně vidět, jak nám osud
přesně vrací naše činy. "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá."
Celý náš osud je taková ozvěna.
Dokázala byste v sobě
najít sílu a napsat konkrétní jméno na papír z tibetského mlýnku?
Ani nápad! A nikoho bych neproklela a věřím v sílu požehnání. Klidně
si myslete, že je to naivita.
Věříte v telepatii?
Býváte naladěna na telepatické vlně?
Nepochybuji, že existuje, ale sama na ni nejsem talentovaná. Moje
mysl - škoda! - je z moc festovního materiálu, nemá tahle éterická
tykadla. Taky se mi občas stane, že něco vím dlouho předem, že vycítím
něco skrývaného, ale nepřičítám to telepatii.
Jste spíš telepatický
příjemce, nebo se snažíte telepatické informace i "odesílat"?
Za jeden z nejlepších "vynálezů", které jsem poznala, považuji meditační
praxi zvanou mettá - postup, jak účelně, co možná přesně, bez zbytečné
lyriky a romantismu, zaměřit někam žádoucí myšlenku. Není to telepatická
pošta, nesměřuje to k tomu, aby na druhém konci té pomyslné roury
někdo něco věděl, ale věřím, že je to reálná činná síla - jinak bych
tím ty roky neztrácela čas.
Myslíte, že nás v životě
potkávají spíš šťastné nebo nešťastné náhody? A lze se těm druhým
nějak bránit?
A naopak těm prvním systematicky připravovat úrodnou půdu? Slovo náhoda
není to pravé. I ty nejneuvěřitelnější události mají svou vnitřní
logiku. Co se mě týče, děkuji za optání, zatím svůj život považuji
spíš za "user friendly", přátelský k uživateli. - A jestli se dá náhodě
nějak nahrát? Sotva. Ale šikovný trik je považovat trable za učební
lekci. Člověk trpí přesně stejně, bulí přesně stejně, zuří přesně
stejně, ale občas mu při tom něco dojde. Otázka zní: "A hele, malér!
Co se to asi mám naučit?"
Kdy naposled jste se
na veřejnosti setkala se slovy "svědomí" a "pokora"?
Nejsou v módě. Když už je někdo užije, má tendenci říct je v uvozovkách.
Aspoň tónem se omluvit svým posluchačům, že sahá k tak afektovaným,
vyčichlým termínům. Každá doba nutí lidi k jinému druhu falše. Dneska
platí: Hlavně nemoralizovat! A kdybyste už nedejbože chtěl říct nějaké
to směšné slovo, musíte dělat, že ho neberete vážně. Jinak vám to
neprojde.