Třikrát život, třikrát smrt

Tři povídky Daniely Fischerové očima tří režisérek: Lucie Bělohradské, Anny Procházkové, Hany Kofránkové

Dramaturgie: Bedřich Ludvík
Kamera: Josef Špelda, Miloš Horák a Kristián Hynek

Hrají:
v povídce Princip odrazu: Lukáš Hlavica, Bořivoj Navrátil, Miroslava Pleštilová, Radek Škvor,
v povídce Hlas: Vladimír Dlouhý, Nela Boudová, Martin Preiss, Lilian Malkina, Jiří Schwarz,
v povídce Dluh: Emília Vášáryová, Josef Somr, Milan Riehs a další

Stopáž: 81 minut
Plánované vysílání: středa 26.5.99 ve 20.50 hod. na ČT 1

Kdysi bylo zvykem, že povídkovými filmy debutovali mladí začínají režiséři. TŘIKRÁT ŽIVOT, TŘIKRÁT SMRT je zcela jiný případ. Dramaturg Bedřich Ludvík požádal tři zkušené, renomované režisérky, aby své schopnosti vložily do služeb v současnosti asi naší nejzajímavější dramatické (ale i literární) autorky - Daniely Fischerové. Tři povídky (Princip odrazu, Hlas, Dluh), jsou spjaté svérázným, žensky citlivým až mystickým, vnímáním světa. Všechny mají napětí, všechny se pohybují na hranici života a smrti.

Dramaturg Bedřich Ludvík nastínil obsah jednotlivých povídek slovy:

Princip odrazu: Mladému dirigentovi, který má odletět do New Yorku, umírá otec. V nemocnici, kam otce vyprovází, dojde k záměně tašek. Dirigent tak přinese domů tašku s předmětem, o jehož účelu nemá ponětí. Avšak hned druhý den se o tašku a podivný předmět v ní hlásí zvláštní sběratel. Mezi řečí dirigentovi objasní, k čemu ta věc v tašce je tibetský modlící mlýnek prý umí ukrátit čas lidského života. Stačí do něj vložit proužek papíru se jménem člověka, jehož život má být semlet. Pak ještě vysvětlí, že kouzlit není žádný problém, problém je unést "zpětný náraz", který každý takový zásah do přirozeného běhu věcí přináší. V noci, ještě než dirigent tašku vrátí, vloží do mlýnku jméno svého otce. Jeho umírání mu překáží v cestě do New Yorku. I když se pak svého činu zhrozí a telefonát do nemocnice nepotvrdí otcovo úmrtí, "zpětný náraz" se přece jen dostaví. Dirigent najde modlící mlýnek se slůvkem "táta" v posteli svého malého syna, kterého před tím nespravedlivě potrestal.

Hlas: V dabingovém studiu hledají herce, který má dabovat slavnou americkou hvězdu v roli Mackie Massera. Asistentka doporučuje herce, který před lety přišel vinou opilého řidiče o zrak a je dlouho bez práce. Režisér se brání, ale nakonec pozve slepého dabéra na zkoušku. Je šokován tím, jak se ušlápnutý slepec do role frajera Mackieho vcítí. Nejdříve podezřívá asistentku z nějakého podrazu, ale když se přesvědčí, že o nic takového nejde, roli Mackieho slepci přidělí. Během práce na seriálu se začnou dít v dabingovém studiu divné věci. Slepec jakoby svou převtělovací schopností dovedl "vysát" život z napodobovaných lidí. Tuto jeho schopnost odnese babka z bufetu, která se mu náhodou postaví do cesty. Jednou v noci telefonuje slepý dabér asistentce, že roli vzdává, neboť poznal podle hlasu svého vraha. Asistentka, která si myslí, že má na mysli hlas režiséra, se mu vysměje. Druhý den je dabér jako proměněný. Nic nevzdává, naopak dovede prý svou roli do konce. A pak se při jedné ze smyček zhroutí. Zanedlouho potom přinese zpravodajství zprávu o smrti amerického herce českého původu, který se zabil opilý v autě. Slepec odmítá dabovat mrtvého herce a roli vrací. K přehodnocení rozhodnutí ho nedonutí ani režisér, který mu zablokuje dveře ze studia. Ve chvíli střetu začne slepec zrcadlově přesně napodobovat režisérovu mimiku a gesta. Režisér se poleká a propustí ho.

Dluh: Cestou do práce přehlédne zubař Petrus na semaforu červenou a málem přejede starší ženu. Ihned po příchodu povolá svého advokáta a poprosí ho, aby jej případně ochránil před žalobou. Jde si pod karmu umýt ruce a zrovna přestane téct voda. Prý proto, aby karmu mohli přijít opravit, oznamuje mu sestřička a pak dodá, že z vrátnice volali, že ho jde navštívit matka. Zubař Petrus okamžitě volá na psychiatrii, jak to, že jim maminka zase utekla. Ale to už do ordinace vstupuje starší žena, tvrdící, že je jeho matka, která ho porodila přes dvěma sty lety a pak vyhodila z okna apod. Mezi nesmysly však říká i mnoho tak intimních poznámek, že to až děsí. Petrus se zdráhá uvěřit, právník telefonuje, ať matku co nejdéle zdrží, že psychiatrii zažaluje. Řeč "karmické matky" je stále šílenější: prosí ho o jediné, aby ji nezabíjel. Petrus odmítá takové obvinění a ona mu dokazuje na přesných situacích z jeho života, že se o to pokusil už třikrát. I to Petrus stále odmítá a v tom začne téct voda, z karmy uchází plyn a Petrus si zapálí dlouho odříkanou cigaretu...

Spisovatelky Daniely Fischerové jsme se zeptali:

Fungují, podle Vás, boží mlýny spolehlivě nebo jen za určitých okolností a spíš liknavě?
Ze všech chytrých i pošetilých modelů, které už na to téma lidstvo vymyslelo, je mi nejbližší koncept karmického zákona. Úplně nejjednodušeji: všechno dobré i zlé, co jsme udělali, se nám jednou vrátí. Ale nebude to na první pohled jasné a nebude to hned.

Jaké máte osobní zkušenosti s tibetským modlicím mlýnkem a jeho "zpětným nárazem"?
Žádné. S těmihle věcmi si nezahrávám. Ale "zpětný náraz" znám velmi dobře. Odedávna mě baví dívat se na život tímhle kukátkem. To není žádná pobloudilá mystika, to se děje dnes a denně. Strávila jsem šest let v prostředí psychoterapie a tam je krásně vidět, jak nám osud přesně vrací naše činy. "Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá." Celý náš osud je taková ozvěna.

Dokázala byste v sobě najít sílu a napsat konkrétní jméno na papír z tibetského mlýnku?
Ani nápad! A nikoho bych neproklela a věřím v sílu požehnání. Klidně si myslete, že je to naivita.

Věříte v telepatii? Býváte naladěna na telepatické vlně?
Nepochybuji, že existuje, ale sama na ni nejsem talentovaná. Moje mysl - škoda! - je z moc festovního materiálu, nemá tahle éterická tykadla. Taky se mi občas stane, že něco vím dlouho předem, že vycítím něco skrývaného, ale nepřičítám to telepatii.

Jste spíš telepatický příjemce, nebo se snažíte telepatické informace i "odesílat"?
Za jeden z nejlepších "vynálezů", které jsem poznala, považuji meditační praxi zvanou mettá - postup, jak účelně, co možná přesně, bez zbytečné lyriky a romantismu, zaměřit někam žádoucí myšlenku. Není to telepatická pošta, nesměřuje to k tomu, aby na druhém konci té pomyslné roury někdo něco věděl, ale věřím, že je to reálná činná síla - jinak bych tím ty roky neztrácela čas.

Myslíte, že nás v životě potkávají spíš šťastné nebo nešťastné náhody? A lze se těm druhým nějak bránit?
A naopak těm prvním systematicky připravovat úrodnou půdu? Slovo náhoda není to pravé. I ty nejneuvěřitelnější události mají svou vnitřní logiku. Co se mě týče, děkuji za optání, zatím svůj život považuji spíš za "user friendly", přátelský k uživateli. - A jestli se dá náhodě nějak nahrát? Sotva. Ale šikovný trik je považovat trable za učební lekci. Člověk trpí přesně stejně, bulí přesně stejně, zuří přesně stejně, ale občas mu při tom něco dojde. Otázka zní: "A hele, malér! Co se to asi mám naučit?"

Kdy naposled jste se na veřejnosti setkala se slovy "svědomí" a "pokora"?
Nejsou v módě. Když už je někdo užije, má tendenci říct je v uvozovkách. Aspoň tónem se omluvit svým posluchačům, že sahá k tak afektovaným, vyčichlým termínům. Každá doba nutí lidi k jinému druhu falše. Dneska platí: Hlavně nemoralizovat! A kdybyste už nedejbože chtěl říct nějaké to směšné slovo, musíte dělat, že ho neberete vážně. Jinak vám to neprojde.