První příběh z volného cyklu Oběti – o lidech postižených zločinem. Příběh ženy, jež sama vypátrá toho, kdo ji přepadl, a stane tak tváří v tvář proti zlu, o němž netušila.

Scénář: Miroslav Sovják Režie: Petr Slavík Kamera: Vladimír Holomek Dramaturgie: Bedřich Ludvík Hudba: Michael Pavlíček Zvuk: Vladimír Nahodil Střih: Jan Svoboda Architekt: Martin Kurel Výtvarník kostýmů: Petr Kolínský Produkce: Petr Herák Hrají: Iva Janžurová, Michal Dlouhý, Jiří Kodet, František Němec, Vladimír Dlouhý, Klára Trojanová, Marie Spurná, Bohumil Klepl a další

Premiéra: 5. března 2000 ve 20.00 hodin na ČT1
Sledovanost 14%

Vzrůstající zločinnost a stále častější osobní zkušenost každého z nás, kteří jsme byli oloupeni, vykradeni nebo napadeni, s nemohoucí spravedlností, jež někdy z nepochopitelných důvodů chrání víc zločince než jeho oběť, vedla scenáristu Miroslava Sovjáka k nápadu vytvořit volný cyklus příběhů lidí postižených zločinem. Příběh Přepadení je první ze zamýšlené série. Hlavní roli přijala Iva Janžurová. Aby byl příběh co nejautentičtější a nejsyrovější, nabídl dramaturg Bedřich Ludvík režii zkušenému dokumentaristovi Petru Slavíkovi, který zajistil patřičnou drsnost a věrohodnost příběhu a sám tímto snímkem debutovat v oboru hrané režie.

Dramaturg Bedřich Ludvík:
„Je to už pár let, co mě oslovil scenárista Miroslav Sovják a nabídl mi nějaké náměty. Žádný z nich se mi nehodil, a tak to vypadalo, že se na ničem nedohodneme. Domluvili jsme si schůzku v jedné vinohradské restauraci, abychom se vlastně rozešli. Pár dnů před touto schůzkou mě v metru, za přítomnosti celé rodiny, zmlátil jakýsi mladík, kterého jsem okřikl, když slovně napadal snědšího kluka sedícího v zaplněném vagónu. Skončil jsem na policii a v nemocnici. Na naší schůzce jsem o tom Mirkovi Sovjákovi vyprávěl. On mi zase vyprávěl svou zkušenost s podvodnou cestovní kanceláří. A najednou jsme se oba zarazili - ano, oběti zločinu, to je téma!

Ne ti, co vraždí, přepadávají a vládnou bůhví proč všem filmům, ale obyčejní lidé, které někdo cestou do práce přepadne, zmlátí, okrade – oběti zločinu, vždyť snad každý v této zemi byl okraden, přepaden, vyloupen (jsme snad Zemí obětí zločinu?) – to je naše téma.

Za týden jsem měl na stole desetistránkový námět Přepadení. Přesto, že jsem obsah námětu čekal, to, co jsem četl, mi vyrazilo dech. Zlo, které na mě z textu vypadlo, bylo přesně totéž, které jsem poznal ve vagónu metra, když do mě naprosto neznámý kluk mlátil a já cítil, že je mu úplně jedno, jestli mě zabije.

Příběh Přepadení je přesně o tom, co snad každého slušného člověka, který se dostane do blízkosti násilí a zločinu, nejvíc uhrane – jak se z abstraktního zla stane zlo konkrétní. Náhle proti vám stojí člověk, který o vás nic neví a přesto vás nenávidí. Jen tak, pro ukrácení chvíle, „proč ne?", jak říká postava ze hry...

Dnes už má volný cyklus Oběti další dva díly (Znásilnění, Jiný člověk) a na dalším se pracuje. Stále je o čem psát, denně přibývají nové a nové oběti zločinu, jehož hnacím motorem je nekonečné pohrdání druhým a duchovní prázdnota. Zlo se mezi námi zabydlelo jako nikdy před tím a Miroslav Sovják je jeho pečlivý kronikář. Zaznamenává je proto, abychom se poučili, aby nás tak nepřekvapilo, abychom se proti němu naučili bránit a abychom v boji proti zlu neztratili své lidství.

Repríza: 17.1.2001

<< [Obrázky z natáčení] [Iva Janžurová] [Miroslav Sovják] [Petr Slavík] >>